Otázky pro Jona Andersona
převzaté z jeho webových stránek www.jonanderson.com

Zdroj: www.jonanderson.com
Překlad: Yesivan (1. část), Haluska (2. část)

--- 1. část ---

• Proč používáte Slunce jako ústřední motiv vašich textů?
  Jsem pevně přesvědčen, že my jsme ze Slunce, naše hlavní duševní podstata je přímo ze Slunce. A Slunce je počátkem a koncem všeho.

• Předpokládáte, že hudba Yes bude interpretována a na jevišti předváděna i po skončení života jejich autorů, vás, Chrise, jakož i Stevea a Alana?
  Doufám, že ano. Myslím, že jsou hudebníci, kterým se líbí hudba Yes a pokusí se reprodukovat tuto hudbu, texty podle svého... hudba musí být hrána i v příštích dobách – nevíš, co bude. Byl jsem překvapený už když jsme natáčeli Close To The Edge a lidi říkali „za deset let budou lidi tohle album poslouchat“ a já jsem si myslel „nevidím to tak… nedovedu si to za deset let představit“. A teď jsme tady o třicet let později. Takže myšlenka naší hudby se jeví jako nadčasová a zdá se tvárná.

• Slyšel jsem, že skupina nehrála South Side Of The Skies tak dlouho proto, že je velmi obtížná na živé provedení. Co je na té skladbě tak těžkého?
  Myslím, že jsme ji zkoušeli na každé další turné. Tahle skladba totiž nemá rytmické kvality pro živé provedení z nějakého záhadného důvodu. Když začínáme zkoušet, tak se zdá „ó, je to perfektní“ a po hodině začínáš říkat „nezní to dobře, pojďme na Heart Of The Sunrise nebo nějakou jinou píseň“. Je něco s rytmem této skladby, co se nedá přenést na jeviště.

• Slyšel jsem, že chodíte před vystoupením do „týpý“, kde meditujete a připravujete se. Mohl byste nám něco málo říct o tom, co tam děláte? Navštěvujete „jiný svět“ nebo „spirituální svět“? Víme, že máte rád filosofii původních Američanů. Které rituály původních Američanů provozujete? Dělal jste už někdy Stone (Sweat) Lodge?
  V zákulisí je to vždycky obtížné. Nikdy to není jako doma. Je to obvykle tak na převlečení a myšlenkou mého pobytu ve stanu bylo mít stejné prostředí každý večer. Takže jsem do stanu dal visuté lůžko, stůl, světlo a další maličkosti. Nebylo to opravdové „týpý“, ale stan, který jsem koupil v Sears za 150 babek. Ale použil jsem k výzdobě pírka a lapače snů, vytvořil jsem si takový malý domov, když jsem tak daleko. Chtěl bych tam meditovat a připravit se na nadcházející vystoupení. Ohledně kultury původních Američanů, jsem zatím učedník, začátečník. Udělal jsem Sweat Lodge, ale jsem stále učedník, začátečník v chápání těch báječných lidí z této země.

• Co vám běží hlavou, když vám fanoušci říkají, že jdou na představení vícekrát během turné nebo když vidíte důvěrně známé obličeje (nebo transparenty) po několik koncertů v řadě? Proč myslíte mají někteří fanoušci potřebu toto dělat kvůli vaším koncertům?
  Je to velmi dobrý pocit, je to velmi radostný pocit, že lidé cestují, aby přišli a viděli představení a rozvinuli transparenty a ty cítíš, že jsi částí jejich života a oni jsou částí mého života, když jsem na jevišti. Jsou tam jistě lidi, já to vím, mávám na ně rukou a vídám je tak více než 25 let. A je tam pár lidí, které pořád vídáš a to je vždy nádherné vidět. Ne že bychom se vzájemně znali tak dobře, ale je to opravdu radostná věc. Rozsáhlá „rodina Yes“.

• Mohl byste nám říct koncept Interdimensional Reality Machine a jak může ovlivnit budoucí projekty Yes?
  Když mi Bob Cesca ukázal originál stroje, bylo to pouze něco jako stará rezavá věc a já řekl proč to nevylepšit a dát to do skleněné jednotky, aby to pracovalo na vnitřních koulích a zajistit koule výpočetně správně. Tak jsem začal psát příběh na téma stroje, co dělá a odkud je. Jsem už u třetí kapitoly příběhu – počátek projektu. Bob a já pracujeme na myšlence zakomponování toho do neustávajícího dobrodružství. Interdimensional Reality Machine je klíč k tomu všemu.

• Často jsem uvažoval, jak sestavujete setlist. Hlasujete všichni? Kdo určuje, které skladby budou vypuštěny? A kdybyste rozhodoval vy, jak by vypadal váš Yes set list snů?
  Turné je zahajováno se setlistem, kdy my všichni tak nějak souhlasíme, že by mohl fungovat. A v průběhu prvních dvou nebo tří týdnů vyřadíme skladby, které nejsou vhodné … říkáme „tyto zatím nefungují“. Když jsme dělali poslední turné, velmi tvrdě jsme zkoušeli Wonderous Stories, ale nikdy nedosáhla pevných obrysů na jevišti jako píseň. Takže písně nakonec vyměňujeme nebo přehazujeme pořadí. Některé skladby mohou znít lépe na začátku koncertu než v jeho závěru. Například jsme začali dávat Starship Trooper ke konci turné [severoamerické Yessyphonic tour] uprostřed koncertu a Chris si myslel, že to je opravdu špatný nápad. Ale o dva dny později už měl jiný názor. Takže my všichni souhlasíme, že seznam skladeb se může měnit. A v průběhu prvních dvou týdnů to opravdu společně vypilujeme.
  Jako mé stabilně oblíbené skladby na všech turné by zřejmě bylo pět rozsáhlých kousků jako Awaken, Gates Of Delirium, Revealing, Close To The Edge, Heart Of The Sunrise … a pak všechno z Magnification! (smích) To by bylo čtyřhodinové show!

--- 2. část ---

• Zdá se, že jste hodně ze svých sólových projektů i ze skladeb Yes psal jako jeden velký kus. Mezi jiným např. Olias, Close To The Edge, Revealing [Science Of God] a Chagall. Máte do budoucna nějaký plán na rozvinutí těchto myšlenek jako divadelní nebo muzikálovou hudbu?  
  Jako divadelní kus má v mém srdci určitě místo Chagall, "očima své mysli" jsem to už viděl.

• Jakou hudbu (žánr, skupiny) posloucháte? 
  Nejvíc čtyřicátá a padesátá léta, samozřejmě Sibelia, Stravinského a "The Loft" na XM Radiu.

• Jsem už dlouholetým fanouškem Yes a mám k vašim písním vztah a mám s nimi spojené určité osobní zážitky a zkušenosti. Když před dvěma lety zemřel můj otec, pamatuji si, jak jsem poslouchal Song Of Seven a nacházel jsem v něm velikou útěchu. Zajímalo by mě, zda se vám v době, kdy jste tu píseň psal, nepřihodilo něco důležitého, co vás k její napsání vedlo.   
  Období, kdy jsem psal "Song Of Seven", pro mě bylo naprosto jedinečné. Odešel jsem z Yes a chtěl jsem zpomalit a poohlédnout se po jiných muzikantech. Byla to doba reflexe.

• Mnoho zpěváků s věkem ztrácí kvalitu hlasu nebo se jim zmenšuje rozsah. Váš hlas je ale čím dál kvalitnější, vytříbenější a zároveň silný a čistý. I váš rozsah se zdá větší. Jaká hlasová cvičení provádíte kromě každodenního zpěvu? Jak o svůj hlas pečujete?
  Když zpívám, relaxuji a nechám zpěv prostě plynout. Už se nemusím nijak tvrdě snažit. Nechávám energii zvenčí, aby skrze mě silněji působila. Moje jediné cvičení je zpěv.

• Verš "hot colour melting the anger to stone" z Long Distance Runaround mě z nějakéno neznámého důvodu už několik let fascinuje. Můžete vysvětlit jeho význam?
  Ten text jsem napsal po tom, co se stalo na univerzitě Kent State. Byla to myšlenka, že emoce jsou tvořeny z barev a najít uzdravující barvu, která rozpustí nenávist, přinese mír.

• Znovu jsem objevil vaše společné dílo s Vangelisem. Každý den poslouchám The Best Of Jon And Vangelis... znamenitá muzika! Už jste někdy přemýšlel o další spolupráci? 
  Poslední CD, které jsme natočili, bylo Page Of Life. Vangelise považuji za svého duchovního bratra. Žije v Řecku a kdyby mi kdykoli zavolal, ještě dnes bych tam letěl.

• Jakou kytaru používáte na turné? Nikdy jsem takovou neviděl. Vypadá, jako by měla hlavici z violy. Zajímalo by mě, odkud ji máte a proč používáte právě tuto kytaru.
  Je to Martin Backpacker přestavěný na MIDI kytaru! Ano, hlavici má opravdu z violy. Na další turné přestavuji svůj Godin, to bude taky MIDI kytara.

• Jsem hudebník z Indie a fanouškem Yes jsem od roku 1970! Kdo sestavuje vokální harmonie?
  Většinou Chris Squire. Chris byl v mládí sborový zpěvák a rád to dává dohromady. Mám rád avantgardní volkální nápady.

• Moc se nám líbí veškerá produkce Yes, ale máte také v plánu vyrazit na turné se svou sólovou hudbou? Přijeďte potěšit své fanoušky!  
  Už jsem skoro připraven, možná příští rok. Vždycky jsem o něčem takovém snil. Musím sebrat odvahu do toho skočit!

• Myslíte, že sám nebo celá kapela brzy skončíte? Doufáme, že vaše odpověď bude "ne", protože Yes jsou naprosto úžasní!
  Oopravdu myslím, že máme před sebou ještě roky tvorby. Možná ještě pět let, těžko říct.

• Plánujete natočit album se svou rodinou, jako to udělal Rick Wakeman? 
  Mluvíme o tom. Moje děti mě inspirují. Až přijde čas, něco uděláme, tím jsem si jistý. Na Toltec zpívala Deborah, bylo to nádherné!

• Kolik vám bylo, když jste poprvé začal s kapelou? Já i moji rodiče máme vaši hudbu rádi. Líbí se mi Owner Of A Lonely Heart, Starship Trooper, Heart Of The Sunrise, Order Of The Universe, Close To The Edge a Don't Go. Umím zahrát začátek Changes a City Of Love, to mě naučil můj otec. Je mi 10 let.
  Bylo mi devět let, zpíval jsem ve skifflové kapele, která se jmenovala Little John's Skiffle Group. Nikdy jsme nikde nehráli, ale byla to legrace, a spousta rámusu.