Rozhovor s Rickem Wakemanem
den po pražském koncertu v červnu 2004

Zdroj: Sally's Khatru
Autor: Sally Kunis
Překlad: Roman

Jak asi mnozí z Vás vědí, na konceru Yes jsem byl se svou německou kamarádkou Sally. Krom toho, že se nám poštěstilo se spolu podívat do zákulisí, měla Sally možnost udělat příštího rána rozhovor s Rickem Wakemanem. Mně následně povolila přeložit toto interview do češtiny, abych ho mohl zveřejnit zde.

Na přání autorky prosíme každého, kdo by chtěl libovolnou část tohoto rozhovoru použít či
zveřejnit na jiném místě, aby požádal o svolení na emailu webmaster@sallyskhatru.com (pište německy nebo anglicky) nebo kontaktoval Romana (v klubu nebo na emailu ootw@seznam.cz).

[Roman]

Zkratky:
R: Rick Wakeman
S: Sally Kunis
F: Frido Kunis (Sallin otec)
J: Jon Anderson (přijde později)

Praha, 9. června, 10:00

F: Jak dlouho máš čas?

R: Myslím, že dobrou půlhodinu.

S: Dobře, takže já mám...

R: ...spousu otázek!

S: Jo, spoustu otázek ale kde? Tati? Vzal si je totiž k sobě, abych je neztratila...

R: Nevadí, žádný problém.

S: Dáš mi, prosím, ty otázky, tati?

R: Tvá angličtina je moc dobrá, opravdu výborná.

S: Díky. Vlastně to byli Yes, kvůli kterým jsem se anglicky začala učit. Vždycky jsem chtěla vědět, o čem jsou vaše texty. Zezačátku to ale bylo opravdu těžké...

R: Poslyš, angličtina je náš rodný jazyk, ale ani my nevíme, co to všechno znamená. Také tomu nerozumíme.

S: Bylo docela legrační, když jsem ve svých osmi letech začala vaše texty překládat, nedávalo to vůbec žádný smysl.

F: Sally už mluví anglicky o mnoho lépe než já - to asi proto, že se všechny ty texty učí nazpaměť. Netuším, jak to zvládá, těch textů je tolik a jsou ta dlouhé!

R: Já vím... a abych byl upřímný, některým věcem v nich sám nerozumím. Jon prostě skládá věci a slova k sobě, a rozhodně to není správná anličtina. Jednoduše jsou...nojo, díky tomu jsou ale opravdu jedinečné a to je skvělé. O jejich významu ale mnohdy nemáme ani tušení.

S: Minulý rok jsem se vás ptala, co znamená Siberian Khatru, a nikdo z kapela mi nedokázal odpovědět.

R: Ne, protože to nevíme, opravdu ne. Nemyslím, že vůbec někdo ví, co to je Siberian Khatru. V angličtině existuje slovo, které znamená cosi jako "slovní kovář". Myslím, že na Jona přesně sedí. (Zazvoní mobil a Rick si přečte příchozí SMS.) No, to je zajímavé!!

S: Copak?

R: Pojedu na Kubu...

S: Wow!

R: Myslím, že díky tomu jsou Jonovy texty tak zvláštní a zajímavé. Prostě staví slova dohromady. Do určité doby dávaly dohromady ještě nějaký význam, některé písně se skutečně týkají něčeho konkrétního, jiným ale můžeš dát přesně takový význam, jaký budeš chtít. A to je na tom, myslím, to krásné. Můžeš si vytvořit vlastní obrázek.

S: Souhlasím, to je opravdu hezké.

R: Slyšel jsem, co si fanoušci vyvozují například z textu Wonderous Stories. Křesťané říkají, že jde o to, potkat Ježíše, buddhisté zase, že jde o setkání s Buddhou. Ti, kteří věří ve všeobecnou a všudypřítomnou moc, zase tvrdí, že jde o poznání této síly. Každý si do toho může dosadit vlastní názory, interpretovat si texty po svém a nalézt se v nich. A to se mi na tom líbí.

S: Ano, pokud se mezi sebou lidé nezačnou hádat, který je ten správný význam.

R: Přesně. Člověk si prostě může udělat vlastní obrázek, ale musí tolerovat i ty ostatní. Je tam ale i několik zajímavých věcí. Například Going for the One, ta píseň, se kterou jsme včera začínali, je o koňských dostizích.

S: Opravdu?

R: Ano, Jon ten text napsal přímo během jedné návštěvy dostihů, ale když se na ten text podíváš, mohlo by to klidně znamenat i cokoliv jiného. A všechna ta slova na konci, to jsou prostě různé pomíchané věty, které se Jonovi líbily.

S: Ale je hrozně těžké si je zapamatovat.

R: Přímo nemožné! Povím ti jedno tajemství. Včerejší večer byl první na celém turné, kdy se nám podařilo je odzpívat ve správném pořadí. Tu a tam totiž některá vynecháme nebo zopakujeme dvakrát. Nepamatuju si samozřejmě, jak to správně má být, ale nějak vždycky poznám, když je to špatně... hraju, a najednou tam jakoby něco chybí... Byla to legrace, po Goingu ke mě přistoupil Chris a řekl: "To je poprvé, co se nám to povedlo!"

S: Á, tak to jste si teda říkali...

R: Pokud je těch chyb rozumná míra, je to stejně jedno. To pořadí slov na konci není nejdůležitější, chápeš, nevadí, když to trochu popleteme...

S: Důležitější je ten feeling, že?

R: Ano, a moc nás to baví.

S: Však to včera byla opravdu ohromná zábava.

R: Jasně. Poslyš, dostala ses k Yes díky svému tátovi?

S: Ano, poslouchal v autě stále dokolečka Open Your Eyes, já jsem to slyšela a nakonec jsem se ho zeptala, jestli bych to cédéčko nemohla dostat. Později jsem dostala ještě The Ladder a Keys to Ascension a tím to všechno začalo.

F: Byl to pro mě skvělý životní okamžik, když se Yes po dvou letech zase vrátili do východního Německa. Koupil jsem lístky pro celou svou rodinu a ještě rodinu svých známých a celé to bylo jednoduše úžasné.

S: Docela legrační bylo, že jsem o tobě, Ricku, tehdy ještě vůbec neměla tušení. Všichni byli nadšení a pořád opakovali: "Hurá, Rick Wakeman je zpátky, Rick Wakeman je zpátky." A já jsem jen říkala: "Dobře, nic proti, ale mohli bychom teď jít na ty Yes...?"

R: Bylo opravdu skvělé se zase vrátit... Po Keys to Ascension jsem vlastně vůbec neměl v úmyslu odejít. Byla to souhra velkého množství nešťastných okolností... Yes měli v té době celou řadu managerů a jeden z nich mi zařídil sólové turné, zatímco druzí na stejnou dobu zamluvili turné Yes. A já už jsem měl podepsanou smlouvu, takže mi nezbývalo nic jiného než odejít. O to hezčí pak bylo vrátit se zpátky. Mám pocit, jako bych byl nikdy neodešel, jako bych byl stále u toho. Je to opravdu těžké, nebýt v této kapele.

F: To věřím!