YES
Atlantic 25.7.1969

Jon Anderson - zpěv, perkuse
Peter Banks - kytara, zpěv
Bill Bruford - bicí
Tony Kaye - klávesy
Chris Squire - baskytara, zpěv

1. Beyond And Before [4:55] (Chris Squire/Clive Bailey)
2. I See You [6:52] (Jim McGuinn/David Crosby)
3. Yesterday And Today [2:51] (Jon Anderson)
4. Looking Around [4:19] (Jon Anderson/Chris Squire)
5. Harold Land [5:46] (Jon Anderson/Chris Squire/Bill Bruford)
6. Every Little Thing [5:46] (John Lennon/Paul McCartney)
7. Sweetness [4:35] (Jon Anderson/Chris Squire/Clive Bailey)
8. Survival [6:22] (Jon Anderson)

Bonusy (Rhino 2003):
9. Everydays (single version) [6:23] Atlantic (UK) single (b-side) - 10/1969
10. Dear Father (early version #2) [5:51] previously unissued
11. Something's Coming [7:09] Atlantic (UK) single - 4.7.1969
12. Everydays (early version) [5:18] previously unissued
13. Dear Father (early version #1) [5:31] previously unissued
14. Something's Coming (early version) [8:02] previously unissued

Produkce: Paul Clay & Yes
Obal: Crosby/Fletcher/Forbes, London (UK verze); Haig Adishian, foto David Gahr (US verze)

Hodnocení:
Antony 4/5
Guitarist 3/5
merhaut 3/5
Olias 5/5
Pegas 3/5
Roman 3/5
Stev 3/5
TomKas 2/5

Průměr: 3,25

Závěrečné shrnutí

Antony (CD Elektra / EastWest Japan, AMCY-6280, HDCD, vydáno 20.6.2001)

První počin dnes zaslouženě legendární skupiny přináší opravdu řádnou porci poctivé, osobité a v mnohém dobu vydání předbíhající hudby. Touto větou bych mohl recenzi ukončit, protože se mi zdá nadbytečné dodávat víc. Pro podrobnější popis svých dojmů z toho alba musím často sahat k mnohdy zbytečně omílaným frázím, že ztrácejí svoji výpovědní hodnotu. Takže s vědomím rizika nedůvěryhodnosti předkládám následující řádky.

Píše se rok 1969, většina novátorských kapel se jednou nohou nachází ještě v psychedeli, či post Beatles melodicko rockové vlně. Originální soubory tímto dědictví nezatížené se ojediněle vynořují jako zvěstovatelé nových hudebních pořádků a způsobů vyjadřování sebe samých. Myšlenkový i vyjadřovací posun je u některých z nich natolik patrný, že přitahuje pozornost hledajících posluchačů, odborného tisku, kritiků, vydavatelských společností. Jedním z nezapomenutelných pozůstatků této doby je skutečnost, že tehdy zcela nepokrytě zdravě experimentující skupiny měly možnost oslovit davy natěšených posluchačů, vydávaná LP byla pouze prostředkem k seberealizaci, nikoli cílem po němž by za každou cenu prahly. Díky tomu se nám dochovaly neuvěřitelné nahrávky kapel, po kterých se vzápětí slehla zem, ale jsou nenahraditelné ve vyjádření koloritu a celkové atmosféry přelomu 60./70. let.

Yes od chvíle vydání první nahrávky doprovází zasloužená aureola mimořádně kvalitní skupiny, nejen z hlediska interpretačního, ale především z tvůrčího úhlu pohledu. Debut, z velké části autorský, přináší vyzrálé kompozice, jež ani po 35 létech neztrácejí nic ze své svěžesti (já to říkal, budou to samé fráze 8-)). Andersonův vokál je naprosto nepřeslechnutelný, jeho výraz a poloha určuje celkové vyznění skladby. Je místy drsný, jinde naléhavý, jinde nadpozemsky zasněný, v jiných místech zase vemlouvavě proplouvá. V té poslední poloze mě fascinuje ve skladbě Yesterday and Today předznamenávající instrumentálně meditační polohu, kterou Anderson rozvinul na svých sólových dílech v následujících desetiletích. Ale tady je znát, že Yes jsou především rocková skupina. Vznešeně klenutý vokál je dokonale podpořen dravou kytarou, filigránskými vyhrávkami kláves (Tony Kaye v ničem nezaostává za svým věhlasným nástupcem), naprosto excelentní hrou na baskytaru, kde Squire předvádí, že byl od samého začátku zásadním výraz vytvářejícím elementem, a samozřejmě nezvykle bigbeatové bicí později výrazně jazzově excentrického Bruforda. V některých skladbách jsou velmi dobře znát velkolepě vyznívající postupy, kdy například v I See You slyšíme nevinné písničkové La-la-la-la přejít ve střední části skladby do rozsáhlé a propracované instrumentální pasáže, vymykající se jakýmkoli tehdejším písničkovým zvyklostem. Skladatelské a interpretační finesy lze s potěšením vychutnávat také v Looking Around a hlavně ve finální kompozici Survival, jež díky své rafinovaně vystavěné gradaci geniálního melodicko-rytmického nápadu se nedá dostat z hlavy a nutí člověka si celé album pouštět znovu a znovu. Samostatnou kapitolou je předělávka Every Little Thing, kde se vtipně prolíná původní melodický motiv s artrockovými pasážemi jakoby z jiného světa. Jedině Harold Land a Sweetness mi přijdou méně výrazné, bez záchytného nápadu tak, aby byly zásadní v celkovém vyznění alba.

Ano, tímto albem se na světové hudební scéně začaly dít věci. Věci, ze kterých další generace hudebníků žily, navazovaly na ně a dál je rozvíjely. Něco podobného lze říci tak nejvýše o pěti albech jiných interpretů. A navíc je to v tomto případě vlastně zárodek velkých uměleckých výtvorů, takže lze první desku Yes přijmout jako vynikající předehru k velkolepé symfonii a doporučit ji k poslechu každému, kdo se o podobnou hudbu byť jen trochu zajímá.

Hodnocení: 4/5

Guitarist

Album je první a velmi pozitivní počin skupiny, která v době, kdy převládajícím stylem se stává psychedelie přichází s osobitým melodickým stylem, hudebně a vokálně vycházející z tradiční ostrovní melodičnosti. Album dokazuje, že skupina je na tom po instrumentální stránce velmi dobře. Yes se těmito vklady a rozvíjením svých kvalit stanou jedním z tvůrců stylu zvaného art rock.
Samotné album je složené z jednotlivých skladeb, pod kterými, s výjimkou coververse Every Little Thing, jsou podepsáni zakládající členové skupiny Jon Anderson a Chris Squire. Samotná deska začíná skladbou Beyond And Before velice zpěvně a místy (jak je tomu ale po celé album) můžeme cítit vliv pozdních The Beatles. Je to především v závěru, kde analogie s Lucy In The Sky With Diamonds je poměrně znatelná. Další skladba I See You v jazz rockovém stylu s donekonečna opakujícím se nápěvem I See You, později přecházejícího do I Love You má stavbu typickou pro Yes. Za velmi zvukomalebné považuji střední pasáž s jazzující kytarou s perkusemi. Klávesy v pozadí mají jemně psychedelickou atmosféru a dokreslují tak celou skladbu. Yesterday And Today je spočinutí po předchozí kreaci. Příjemné unášení na vlnách přeruší Looking Around. Skladba postavená především na klávesách, kde ostatní jen jakoby drželi rytmus a přizvukovali. Další skladba s názvem Harold Land nepostrádá melodičnost a jazzovou náladu. Velice vysoko hodnotím tak jako na celém albu velmi pěkné vokály. Beatlesovská Every Little Thing svým začátkem Beatles nepřipomínají ani zbla. Nebýt Andersenova vokálního a Banksovo kytarového nástupu po chaotické předehře, asi by jen těžko někdo poznal originál. Skladba je však velmi milým odkazem na hudební vzor a myslím, že splňuje svým rozvinutím jednoduchého nápěvu představy každého milovníka Yes. Následující Sweetnees je skutečně sladká a mírně roztahaná a tak po ní příchozí Survival je příjemnou vzpruhou. Asi bych řekl, že zařazení tohoto kusu na závěr muselo být velmi promyšleným tahem. Chce se mi říci, že se jedná o nejlepší skladbu na albu. Nechci však upírat tomuto vokálně velmi příjemnému albu jiné silné melodie a tak nesmím zapomenout na silný melodický nástup celého alba, na jemnou Yesterday And Today a v mém případě i striktně pojatou coverversi.
V závěru bych chtěl podotknout, že obal alba s velikou bublinou s nápisem Yes (co by kladnou odpovědí nebo výzvou) považuji za velmi zdařilý. Samotné album netvoří pilíř mezi alby Yes v mé sbírce, ale je jeho nedílnou součástí.

Hodnocení: 3/5

merhaut

Toto album jsem, z důvodu mladistvé hudební rozjívenosti svých čtrnácti let, v době vzniku ani nezaregistroval. Cloumali se mnou Beatles, DDBM&T, Bee Gees, CCR, apod. K drážkám Yes jsem se dostal až někdy po dvou letech, v období, kdy na mé už ochlupené teenagerské slechy útočilo famózní Fragile. Musím rovnou přiznat, že se mi jednička Yes nikdy nedostala pod kůži. Ve zběsilém kvasu rocku počátku 70.let byla pro mne už – ve srovnání s vybroušeným Fragile a dalšími skvosty té doby - takříkajíc „out“.

S přibývajícím věkem se však převelice rád navracím k deskám svého mládí, i těm kdysi odloženým. A právě takováto – do mrtě nevyposlouchaná – díla mají dnes pro mne dokonce dvojí kouzlo, vedle ducha doby mého mládí, je to pocit jejich znovuobjevování. Soustředěný poslech debutu Yes, vydaného 25/7/1969, je tedy i pro mne, veterána, malým dobrodružstvím.

Od prvních tónů Beyond And Before hudba Yes doslova vibruje pnutím mezi svalnatým basamanem Squierem a útlým slavíčkem Andersonem. Je jasné, že především tito dva Titáni stáli u zrodu stylu a soundu Yes, tak jak jej známe a obdivujeme. Následná I See You je pro konec šedesátých let typická progresivně-rocková „jazzůvka“, podobně jako kupříkladu Wake Up na jedničce Uriášů. Objevují se zárodečné, ale již nezaměnitelné yessovské vokální spletence. Sladké vábení Andersona v Yesterday And Today je křehounkou miniaturou, propluje kolem vás jako závan jarního větříku a ani si jí napoprvé nevšimnete. Oproti tomu Looking Around překypuje silou i kontrasty. Klávesové stěny v Harold Land, shůry velebný zpěv Jona, obklopený mnohohlasy, závěrečná fullforte pasáž s výrazným classicalrockovým motivem a’la ELP – jeden z vrcholů. Lehce disharmonický úvod beatlesovské Every Little Thing přechází ve známý svádivý melodicko-rytmický motiv, přetavený ovšem v dílně Yes, kdy se na sytý riff a znělé kytarové sólo nabalují nádherné vícehlasy. Prosluněná Sweetness předurčuje další z později často používaných poloh kapely, stala se i prvním singlem, vydaným pár týdnů před LP. Survival chvílemi jakoby navazuje na I See You, je znát, která část je pod čí „taktovkou“, nakonec ale Anderson, coby autor, logicky dominuje.

Mám-li své dnešní pocity z náslechu shrnout, považuji debut Yes především za hledačský, ještě nedobroušený kus, kdy mládenci bádali kudy kudy cestička k originalitě a nezaměnitelnosti. Směr k propracovanému stylotvornému yes-artrocku byl ale zcela jasně tímto elpé vytyčen.

P.S.
Přídavky na Rhino verzi jsou ku prospěchu a dojem nezkazí.

Singlovka Everydays, předělávka skladby Stephena Stillse, nezapře bluesové kořeny i když je - po yes-sovsku, obecněji řečeno po vzoru klasické hudby - rozvitá. Mezi bonusy je i raná verze. Doposud nikdy nevydaná Dear Father není ani v jednom ze dvou provedení špatná, plyne však tak nějak příliš hladce, bez překvapení. B stranu 1. SP obsadili Yes převzatým, celkem krotce upraveným, songem Something’s Coming z West Side Story Leonarda Bernsteina! Vedle definitivy je k dispozici i early-version.

Hodnocení: 3/5

Olias (Elektra/Rhino 2003)

O významu prvého alba Yes,lze asi jen těžko obšírněji psát bez znalosti historických souvislostí. Na scénu vstoupila pětice,o které se dalo právem hovořit v superlativech a zařadit ji mezi to nejlepší a nejinvenčnější na rockové scéně(tu artrockovou bych zatím pominul). Myslím,že tohle ještě není artrockové album v pravém slova smyslu. Ovšem kdybych napsal progrockové,bylo by to asi v pořádku(že bych tím trochu osvětlil rozdíl mezi těmito dvěma výrazy?)... Vše je v procesu hledání..jasná je zde fúze s jazzem a swingem,zvláště má nejmilovanější I See You je na něm založena. Instrumentace není ještě nijak zvlášt artrocková, většina skladeb je spíše založena na zpěvu, než na instrumentálních solech a plochách. Ovšem o hráčských schopnostech nelze mít pochyb... když si asi členové Beatles doposlechli Every Little Thing - dozajista seděli na zadku s otevřenou pusou,vypoulenýma očima a jen kroutili hlavou... Síla Chrise Squirea je jasně patrná na více místech - já bych ovšem rád vyzdvihnul to, které je založeno na pouhých pár tonech (posledních třičtvrtě minuty Looking Around). Jednička je především písňové album, to ovšem vůbec neznamená, že by mělo být opomíjené, či zapomenuté. Málokomu se podaří vydat tak skvostný debut a mít ještě tak ohromnou tvůrčí rezervu. Na Rhino remasteru je celkem 6 bonusů,které rozhodně spolu s vydařeným bookletem stojí za investici tří stovek a prodej starého cd do bazaru..děkuji

Hvězdiček 5. Ode mne co se týče YES ani nic jiného nečekejte, nedovolil bych si kazit průměr... průměr pro mě u YES prostě není.

Hodnocení: 5/5

Pegas (CD Rhino/Elektra/Warner, 2003)

Každý nějak začínal a ani Yes nejsou vyjímkou. Debutové album je odlišné od pozdějších opusů ze sedmdesátých let, ale už zde jsou zcela jasné některé typické znaky jejich tvorby - především Squireova vyčnívající baskytara, nádherné vokální harmonie, bohaté aranže, profesionalnita a samozřejmě vysoko posazený Andersonův zpěv. Šedesátkový poprock, tak se mi jevila deska při prvním seznámení (hlavně díky snadno přístupným melodiím), ale při srovnání s jinými představiteli populární hudby té doby jsou Yes o velký kus napřed. Stačí si poslechnout obě coververze zařazené na desku. I See You od The Byrds je díky mezihře Bruforda a Bankse natažená na téměř trojnásobnou délku a originál staví do role prvotního dema. Naivní beatlsácký popěvek Every Little Thing potom vypadá v původní verzi jako hodně chudý příbuzný. Nemůžu si pomoci, ale tahle deska se mi prostě líbí, přestože jsem se k jejímu pořádnému poslechu dostal proti jiným až se zpožděním. Občas to sice trochu zaskřípe až se ptám „Proč to neudělali trochu jinak?“ a zvukově se mi jeví místy jako skládačka z různých nahrávek, což ale může být způsobeno novým mixem mého CD. To jsou ale jenom malé kosmetické vady, které plně vynahrazuje krása Survival, Looking Around, Harold Land, ale i křehké akustické Yesterday And Today s klavírním doprovodem.

Bonusy:
Reedice z roku 2003 (Rhino) je opatřena rozšířeným bookletem s povídáním o vzniku desky, fotografiemi, texty písní a obsahuje obě verze titulního obrázku. Přidáno je šest bonusů, resp. tři skladby vždy ve dvou verzích. Největším přínosem je Bernsteinova Something's Coming z muzikálu West Side Story (s připomínkou několika dalších písní), která patří k tomu nejlepšímu co v době nahrávání první desky Yes udělali, ale překvapivě skončila pouze jako B strana singlu Sweetness. Everydays z druhého alba Time And A Word je zde v odlišném aranžmá bez smyčců a poslední Dear Father je opět jiná verze na desce nevydané singlové B strany ze Sweet Dreams. Druhé verze bonusových písní jsou už jenom pro detailisty.

Hodnocení: 3/5

Roman

Jedna čistě subjektivní recenze :)
Při zpětné kompletaci své sbírky alb Yes jsem k pořízení debutu přistoupil po dlouhé době váhání teprve v okamžiku, kdy jsem měl všechna ostatní alba naposlouchaná a když jsem se jako fanoušek začal cítit provinile, že stále postrádám jednu z položek v diskografii svých oblíbenců. Důvodem, proč jsem s koupí váhal, byl především fakt, že jsem několik skladeb z tohoto alba znal v live verzích, jež vyšly na kompilaci Beyond And Before a příliš mne neoslovily. Přeci jen tu chyběla ta pravá nálada, kterou si s Yes spojuji. Tyto písně ve mě narozdíl od skladeb z alb s pořadovým číslem tři a výšším neprobouzely onen pocit "nanebevzetí", pro který jsem si Yes oblíbil.
Nicméně volné místo v přihrádce označené "Yes" nemohlo zůstat nezaplněné a i po tomto albu jsem jednoho podzimního večera roku 2001 sáhl. Nelitoval jsem - byť ještě skutečně nejde o Yes ve své klasické podobě, byl pro mě poslech desky zajímavým zážitkem a nahrávce se podařilo osobitým způsobem podtrhnout a "zakonzervovat" atmosféru příjemného dne, kdy jsem si ji přinesl domů.
Dvě skladby se dokonce probojovaly mezi mé nejoblíbeněší yesovské kompozice. První z nich, Yesterday And Today, je zamilovaná písnička s jednoduchým, ale všeříkajícím textem ("I think of you everyway, yesterday and today / I think of things we do all the way everyday"). Být muzikálně a pěvecky nadanější, jistě bych tuto skladbičku zpíval své dívce. Má druhá favoritka je Survival, představující v mých uších skladbu, která nejlépe reprezentuje směr, jakým se kapela později ubírala (vím, že něco takového již bylo o této skladbě mnohokrát řečeno, ale alespoň je vidět, že na tom nejspíše opravdu něco bude). Krom těchto dvou písní mě zaujaly především Sweetness, jakožto další příjemná balada, Harold Land, jejíž první sloka působí velice smutně a dokonale tak ilustruje obsah textu vyprávějícího příběh muže odcházejícího do války (jen škoda, že se skladba nenese celá v tomto duchu) a I See You se svým "la la la" a zajímavou mezihrou. Všechny tři zbývající skladby (Beyond and Before, Looking Around a Every Little Thing) patří mezi ty, které jsem znal již dříve. Přestože jejich studiové verze znějí znatelně lépe než výše zmíněné live nahrávky a obsahují několik zajímavých momentů (například ozvěny Beatles, které se objevují i jinde než v coververzi Every Little Thing": Beyond and Before mi místy připomněla Lucy In The Sky With Diamonds), nechávají mne celkově chladným a poslechnu si je jen velice zřídka.
Album je tedy nepostradatelnou součástí mé sbírky, v mém soukromém žebříčku oblíbenosti alb Yes se však i přes přítomnost Yesterday and Today a Survival nachází na některé z nižších pozic.

Hodnocení: 3/5

Stev

Když už je ta možnost, dovolim si přidat pár řádků ohledně prvního alba Yes.

Koncem 60. let se zpěvák Jon Anderson v klubu Marquee potkává s Chrisem Squirem z jisté kapely Mabel Greer’s Toyshop, jejímž členem je i Peter Banks. Tito tři přibírají k sobě ještě klávesistu Tonyho Kaye a bubeníka Billa Bruforda. Rodí se kapela, která mění náves na Yes a kvintet vydává záhy svůj debut.
Psychedelická, progresivní, ale melodická rocková muzika ve svém počátku, ovlivněná především Beatles, tak bych shrnul styl kapely, jejím tvůrčím středem se stává duo Anderson / Squire. Na albu dominují talenty jednotlivých členů, jimiž se hned od počátku existence kapely odlišují od většiny ostatních soudobých kapel. Squireova složitá, přesto melodická basová linka, Brufordovy jazzem ovlivněné technicky náročné a precizní bicí, osobité Kayeovy bouřlivé postupy na hammondy (např. Looking Around), ale také především andělský, charizmatický a emotivní hlas Andersona a vrstvené vokální partie. Banksova kytara je dle mého názoru od začátku trochu slabší článek kapely, přestože i on zde má několik velmi dobrých pasáží. Album obsahuje hned dva cover songy. Psychedelická verze Every Little Thing od Beatles, kde první 2 minuty patří bláznivému kytarovému sólu. Dalším coverem je pak také jazzová věc I See You od Byrds. Na albu je hned několik velice zajmavých míst jinak poměrně vyrovnaného alba - jemná Sweetness, epická, výborná věc Harold Land, vedená hammondo-basovým sólem. Nejsvětlejším bodem je ale závěrečná parádní minikompozice Survival, jež patří k mým nejoblíbenějším songům od Yes vůbec a předznamenává velkou budoucnost této kapele. Hned na tomto albu se také, zejména na posledních dvou jmenovaných písní, projevují Andersonovy textařské imaginativní schopnosti. Jsou ještě ale poměrně čitelné, umírněné, bez rozsháhlých fantastických vizí, na rozdíl od pozdějších alb skupiny.
Celkově se podle mě nejedná o zásadní, převratné album, ale přesto je to velmi solidní debut, hodný velikánům jako jsou Yes.

Hodnocení: 3/5

TomKas

První album Yes (stejně jako dvojka Time And A Word) má jiný sound, než desky následující. Je to nepochybně dané tím, že skupina v té době teprve hledala svůj osobitý hudební styl.
Pro mě osobně jsou nejlepšími skladbami úvodní Beyond And Before (a to i po textové části), Survival a Andersonova Yesterday And Today.
Zajímavé je přepracování Beatlesovské Every Little Thing.
Co se obsazení týče, nelze než vyzvednout basové umění pana Squirea a Andersonův vysoce postavený a čistý vokál (ostatně tohle lze říci o všech albech Yes). Jazzové bicí Billa Bruforda a Emersonovsky pojaté klávesy Tonyho Kaye celkový dojem jen umocňují.
Peter Banks, ačkoli v Yes působil pouze na dvou albech ukázal, že na kytaru taky umí i když jeho styl je zcela odlišný od Howea.
Debutové album Yes rozhodně není tím nejlepším, co kapela během 35 let své existence nahrála, jedná se však o úspěšný začátek.
Již v tomto začátku nás ale mohli členové Yes přesvědčit o svých nesporných hráčských kvalitách.
Album bych si dovolil ohodnotit 2 body (i když se mnou možná nebudete souhlasit), protože vrcholná tvorba Yes teprve měla přijít.

Hodnocení: 2/5

Závěrečné shrnutí [Antony]

Předně - všem zúčastnivším se lidem velmi děkuji, mile mě překvapilo kolik příspěvků se nakonec sešlo. Čas ukáže jestli to bylo prvotní nadšení a aktivita se bude třeba postupně snižovat, nebo naopak budou i další inspirováni a počet recnezí na další alba bude ještě hojnější. Přece jen první dílo Yes není, při všech jeho nepopiratelných kvalitách, jejich stěžejním počinem, třeba si další pisatelé teprve brousí svůj ostrovtip.

Diskuzi nebudu komentovat, neboť prakticky žádná nevznikla, pominu-li ladění půlbodového systému. To může znamenat jak obecnou shodu v hodnocení, tak i to, že si každý řekl svoje a nebylo již co dodávat. Pro přehled zopakuji, že recenzi poslalo celkem 8 lidí, bodový průměr 3,25 bodu. Poměr bodování (1x po 2, 4 a 5 bodech a 5x po 3 bodech) naznačuje, že větsina hodnotících posluchačů album shodně řadí do kategorie velmi dobré, ale pro ty lepší kusy si ještě nechávají rezervu.

Další docela zajímavou shodu bych viděl v tom, že tu nemáme pamětníka, který by tímto albem svoje poznávání Yes začínal a měl k němu mimořádný osobní vztah. Dá se říci, že všichni se k němu vraceli až v rámci doplňování znalostí, kompletace sbírky, nic moc převrateného neočekávající, spíše jen ze zvědavosti. Možná je i tato vlna recenzí prospěšná v tom, že si někteří z nás toto album konečně cíleně a soustředěně poslechli a třeba v něm i objevili více, než původně očekávali, k tomu se klidně přihlásím. I když je mám doma dlouho, teprve teď se mi díky detailnímu poslechu dostalo toho mimořádného zážitku moci si celé album opakovaně vychutnat.

Velká shoda panovala ohledně výrazných kladů dominujících této desce. Byly to především – Andersonův vokál, Squireova basa. A prakticky všichni vyzdvihli nádhernou Survival, jemnou Yesterday And Today i překvapivou Every Little Thing - k nepoznání přebroušený drahokam z dílny Beatles. O negativních stránkách se nikdo výrazně nezmínil a nemám pocit, že by to bylo z nějaké úcty, ony tam prostě, při vší kritičnosti členů klubu, snad ani žádné nejsou. I bonusové skladby z poslední rozšířené edice obstály a recenzenti je vnímají jako přínos.

První Yes LP nám tedy obstálo, mohu je díky tomu teď každému váhavému zájemci doporučit podpořen širokým fórem hodnotitelů. Myslím, že každému přijde k duhu.

V záhlaví tohoto klubu je přímý odkaz na domovské stránky, kde je přehled všech recenzí. Za jeho vzorné zpracování musím poděkovat, až se proberem celou diskografií, vznikne tam hodně vyjímečný zdroj informací pro každého Yesofila. Navíc, pokud někdo bude mít chuť napsat dodatečně recenzi, vrátit se k albu, které již není aktuální, určitě bude možné tuto doplnit a rozšířit pole názorů.

Na závěr řeknu hlavně to, že se těším na další alba, protože tam už očekávám vyhraněnější a třeba i rozporuplnější názory, takže třeba vzniknou i polemiky. Od toho tady tento klub je. Klub má hodně členů, byť jen čtoucích, zvláště po nedávném koncertu Yes je to hodně znát na zvýšené návštěvnosti. Hned následující Time And A Word je příležitost nadmíru neodolatelná.

A ještě si neodpustím výkřik: Kde je Gotti!?