OPEN YOUR EYES
1997

Jon Anderson - zpěv
Steve Howe - kytary, zpěv
Billy Sherwood - kytara, klávesy, zpěv
Chris Squire - baskytara, zpěv
Alan White - bicí, zpěv

Igor Khoroshev - klávesy 1,4,5
Steve Porcaro - klávesy v 2

1. New State Of Mind [6:00] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
2. Open Your Eyes [5:14] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
3. Universal Garden [6:16] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
4. No Way We Can Lose [4:56] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
5. Fortune Seller [5:00] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
6. Man In The Moon [4:41] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
7. Wonderlove [6:06] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
8. From The Balcony [2:43] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
9. Love Shine [4:37] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
10. Somehow...Someday [4:47] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)
11. The Solution [5:25] (Jon Anderson/Steve Howe/Billy Sherwood/Chris Squire/Alan White)

Produkce: Yes
Obal: Roger Dean

Hodnocení:
Guitarist 2/5
Pegas 2/5
squire 3/5
Stev 2/5
TomKas 2/5

Průměr: 2,2

Závěrečné shrnutí

Guitarist (CD EAGCD013 – GAS 0000013 EAG)

Open Your Eyes je první studiová nahrávka po „obrazně řečeno“ návratu Yes do středu dění. Jak už to bývá, návraty nejsou jednoduché a jak jsme si už zvykli, nové album přichází s nějakou personální změnou. Za Rick Wakemana přichází americký multiinstrumentalista Billy Sherwood a ve třech skladbách se na albu podílí i ruský klávesista Igor Khoroshev. Po albu následovalo turné, na kterém skupina konečně zařadila naší republiku do svého cestovního diáře a tak jsme je (alespoň někteří) mohli 28.března roku 1998 také spatřit a slyšet.
Zpět k albu. Černý obal nevěstí nic dobrého, no něco podobného jsme již viděli, ale od Rogera Deana bych čekal něco víc, bohužel toto platí i pro album celé. Úvodní techno rock s názvem New State Of Mind je lehce nepřehledná skladba, která se mi asi v polovině ztrácí, je plná velmi působivých vokálních partů a vrací se v historii zpět někam do období 80‘ let. Nic co by mne v tuto chvíli nadchlo. Naproti tomu zpěvná Open Your Eyes je podle mého názoru přesně to, co bych od Yes (byť v písničkovém formátu) očekával. Přímá a úderná, s perfektním vokálem Chrise Squirea a Jon Andersona. Pozadu nezůstává ani Stewe Howe a fantasticky šlapající Stevova basa. Universal Garden se svým lehce zasněným soundem, který podtrhuje jakoby vesmírný dialog vokalistů a dobře čitelný hudební doprovod, určitě neurazí. Na No Way We Can Lose mne bere foukací harmonika. Jinak celkem nic, co by mne nedchlo, čím nechci říci, že by se mi to nelíbilo. Fortune Seller mi znovu připomíná osmdesátá léta (ne, že by se mi tehdejší alba nelíbila), ale zde se více přibližují tradičnímu Yes podání a díky tomu balancují na hraně. Navzdory všemu mi vadí ukvičený zvuk kytary a přes kompoziční hravost padá z hrany na nesprávnou stranu … ačkoliv ty klávesy na konci skladby … . Man In The Moon je neskutečně nudná a utahaná a Wonderlove asi posluchače, odkojeného dřívějšími alby, také ničím nezaujme. Následná skladba je jednou z mála, která mi skutečně utkvěla v hlavě (a to jak hudebně tak vizuálně) z akustického setu Steva Howea a Jona Andersona na již zmiňovaném koncertu v roce 1998. Čistý a křišťálově zvučný dvouhlas Stevovy kytary a hlasivek Jona Andersona zanechává nesmazatelnou stopu. Další (tuším, že druhý) z pilířů tohoto alba. Dobře se poslouchá i následná Love Shine a těch sedm (napadá mne jako v Sarajevu) určitě neodpočítává další světovou válku. Celkem přívětivé ačkoliv neuhranou jsou i skladby Somehow ..Someday a The Solution, která nebýt onoho hloupého natažení a přechodu Jonovi duše do nám neviditelné dimenze by patřila mezi celkem povedené. Ano, jak jsem již říkal závěrečná dohrávka (v jedné stopě s The Solution) je to nejhorší, co jsem kdy od Yes slyšel. Snad Jonova snaha o meditační závěr s ukázkami z jednotlivých skladeb, doplněnou astrálními zvuky, zvuky mořského příboje, zpěvu ptáků byla myšlena dobře. U mne však definitivně dala tomuto albu K.O.. Trochu mě to připomnělo zvuky z „posmrtného“alba Queen – Made in Heaven, kdy po závěrečném Frediho výkřiku jsme svědky přechodu jeho duše mezi ostatní, již nikdy se nevrátivší hudebníky. Tam bych to ještě pochopil, ale na Open Your Eyes mi to opravdu vadí.
Album není ničím převratným (to bych už snad ani nečekal) a krom dvou (dle mého názoru) skutečným pilířům tohoto písničkového alba Open Your Eyes a From The Balcony je spíše albem horším.

Hodnocení: 2/5

Pegas (1997, Eagle Records EAGCD013)

Jestliže materiál na Keys To Ascension lze považovat za oslavu dosavadní tvorby Yes s výraznými odkazy na klasická díla sedmdesátých let, o pouhý rok mladší řadové album Open Your Eyes je potom výsměchem všemu, co stvořili, a to včetně poprockových pokusů v letech osmdesátých. Rick Wakeman je opět pryč, a kapela se tak ocitla bez plnohodnotného klávesisty, což vyřešila několika sóly hostů Igora Khorosheva a Stevea Porcara a nešťastným přibráním multiinstrumentalisty a producenta Billyho Sherwooda. Právě Khoroshev, ač jeho příspěvek je minimální, patří ke světlejším momentům alba, ale to je zatraceně málo. Naopak Sherwood je podle mě člověk, který umí všechno, ale zároveň ničím neoslní (alespoň mě z jeho dílny ještě nic nezaujalo) a řekl bych, že právě on má velký podíl i na mé neoblibě Open Your Eyes. Jedenáct těžkopádných skladeb s křečovitou snahou o melodie se hudebně navrací k deskách 90125 a Big Generator, ovšem nesahá jim ani po kotníky a přestože jsou v bookletu jako autoři uvedeni všichni členové Yes, ze všeho je až příliš znát Squireův rukopis, resp. Squire/Sherwood, a ten mi nikdy k srdci moc nepřirostl. Zvuk je sice krásně čistý, ale tak ošklivě zmixovaný, že jenom to mě odrazuje více, než samotné skladby. Hlavně zpěv je jakoby přidušený, doprovodné vokály vystrčené dopředu a Anderson potlačený tak, že snad jen v hříčce From The Balcony odhaluje krásu svého hlasu, bez ohledu na nezajímavý doprovod akustické kytary. Na desce nenacházím žádnou silnou skladbu, k těm lepším patří ještě tak New State Of Mind a Universal Garden, ale že se mi líbí, mohu prohlásit pouze o dvou - Open Your Eyes a nejvíce Wonderlove. Jinak mě deska nebaví, i když ji jednou za čas opráším, abych se přesvědčil, že se nic nezměnilo. Ještě si neodpustím připomínku k poslední písni The Solution, přesněji k její nesmyslně natažené stopáži na trojnásobek, jenom kvůli „bonusu“ v podobě zvukové koláže z fragmentů alba, tyhle vtípky mě dokáží vždycky naštvat. Je zvláštní, že pouhý rok stačil k tak obrovskému kvalitativnímu úpadku, ale přes všechny výhrady mi Open Your Eyes činí menší utrpení než Union a dá se poslouchat aspoň jako kulisa.

Hodnocení: 2/5

squire

No dobrá, tak otevřeme oči. A hned se koukneme na obal. Ne že by nebyl hezký, ale přece jen mě napadají pouze tři možnosti, jak se k němu stavět:
1/ Oranžovočervené logo má evokovat obálku prvního alba Yes (tu s bublinou, teď nevím jestli to bylo americké nebo britské vydání). No dobrá – ale proč? Tohle album přece není žádný „návrat ke kořenům“.
2/ Deanovské logo na černém podkladě má nějakým způsobem negovat v podstatě podobný obal Talk. To už by mělo trochu větší smysl – v této souvislosti mě napadá dvojice alb Queen Noc v opeře a Den na dostizích. (Koneckonců bílá „Noc“ se mi taky líbí mnohem víc než černý „Den“.) Ale přece jen nejpravděpodobnější mi připadne možnost třetí:
3/ Ten obal je zkrátka trochu odbytý. Kdybych si to CD chtěl stáhnout z netu a vytisknout si na něj obálku, asi bych si to udělal rychleji ve Wordu než někde hledat nějaké ty Cover Kingdom či jak se všechny ty stránky jmenují.
Ale raději než oči, otevřeme uši.
Jak známo, je to víceméně deska pana Squirea. Jak už můj nick v tomto klubu napovídá, mám toho pána více než rád, áááááááááále… Jeho rukopis je tu znát zcela zřetelně, ostatně některé skladby najdeme i na první Conspiracy. Tak třeba No Way We Can Loose je nááádherná squireovka, slyšet ji třeba v rádiu v autě, otočím volume doprava a semafory nesemafory mířím si to přímo do nebes. Následující Fortune Seller – dá se tomu něco vytknout? (Správná odpověď je – NE!) Titulní Open Your Eyes – pamatuji si,jak na prvním koncertu Yes v Malé sportovní hale po trošinku ospalém rozjezdu akce bezezbytku naplnila imperativ, obsažený v jejím názvu (byť ukradeném Asii – docela dlouho jsem si ty písně pletl). Otevírák New State Of Mind – trochu jako by vypadla z Velkého generátoru, Chrisovy strašidelné boty, silový zpěv, no, taky krásná pjesnička.
Ale jsou tu i slabší věci. Tak například Man In The Moon. Snad nebudu zastřelen jako zrádce, když řeknu, že stejnojmenná píseň od REM se mi líbí skoro víc. No, nevím, ale tahle věc by se snad hodila spíš do nějakého muzikálu. Po jevišti pochoduje balet zombií, reflektory barevně blikají a Janek, Lucka nebo Daniel se připravují na lovesong.
Universal Garden – tož, co na ni se mi nezdá? Upřímně řečeno, nevím. (No jo, tohle by recenzent říkat neměl, já vím.) Ale prostě mě nějak nebere.
From The Balcony – inu, velmi hezké demo. Love Shine – ještě hezčí demo.
A na závěr Somehow, Someday, roztomilá andersonovská dětská říkanka a úplně na konec The Solution. Tohle slovo má v angličtině několik významů: primárně znamená ŘEŠENÍ, ale lze ho přeložit i jako ROZPUŠTĚNÍ. Obávám se, že v tomto případě je bé správně.
Prostě a zkrátka – hezké, veselé album, být to první Squireova sólovka po dvaceti letech, byl bych asi nadšen. Ale od Yes čekám víc!

Hodnocení: 3/5

Stev

Černý obal s obrovským logem Yes, toť uvodní pohled na album, album otevírající pro změnu oči, namísto nebeských bran. Odešel Wakeman, přichází Billy Sherwood, kytarista, klávesista, producent, taky mixér:) a všechno možné. Ten už na přelomu devadesátých let s Yes laškoval, konečně se dočkal. Nutno říci že se stal při své premiéře výraznou postavou a poznamenal zvuk kapely značnou měrou.
New State of Mind je poměrně těžkotonážní skladba, se zajímavými backgroundovými elementy, podobě jako The More We Live z Union. Hned je jasné, kdo se tímto dostal do popředí kapely. Chris Squire je v mixu nezvykle nahlas a působí jako hlavní vokál, melodie jsou vrstvené ale takové přeplácané. Druhá titulní Open Your Eyes je klasický pokus o pop-rock, působící ale tak těžkopádně.
Ozývá se akustická kytara Stevea a jakýsi šelest. Universal Garden je zahrádka posetá rostlinami, ale bohužel samými umělými kusy. Schází mi ta vůně přírody, kterou Yes kdysi uměli navodit. Rychle na další. No Way We Can Lose je vcelku příjemným, jakýmsi „regéčkem“, které neurazí, pravděpodobně spíše Andersonova věc.
Fortune Seller se snaží o progress, zde je výraznou postavou budoucí člen, zde jako host, klávesista Igor Khoroshev. Bohužel čím dál se je z hudby cítít strašná sterilita, jalovost. Man On The Moon mi připadá trochu jako hloupý vtip.
Wonderlove začíná až skoro pozoruhodně, ale brzy se zvrhne do toho největšího poprockového nudného klišé. Jednoduchoučká, decentní baladička From The Balcony, jen klasická kytara-Steve a zpěv-Jon, zachraňuje album, pro uši je to v tuto chvíli pastva.
Love, love..Love Shine, že by pokus proniknout na diskotéky? „I won’t sleep again, until I sleep again with youuu“ Hrůza děs. Somehow Someday je tuším přepracováním Andersonovy skladby z jeho solo alba. Pozvolna se nesoucí, jednoduchá, na poslech příjemná, ale měla tam možná zůstat, tady toho už moc nespraví.
Závěrečná The Solution není řešením pro toto abum, spíš špatný dojem jen umocňuje a zanechává nepříjemný ocas.. Zbytek cdčka je zaplněn dvaceti minutami zvuků přírody a cinkrlátek za občasného vstoupení vokálu z jednotlivých skladeb. Nechápu, ale prosim.
Kde Keys byly pro mne nevýrazné a nudné, byly poslouchatelné, tady mi je muzika Yes nepříjemná na poslech. Často je toto album odkzováno a připodobňováno k věcem z Rabinovy éry, podle mě naprosto nesmyslně. Je to úplně krok do jiných vod. Billy Sherwood se tu snaží jako kytarista tak pofiderně být jakýmsi protipólem Howea, evokovat ostřejší zvuk a la Rabin, ale schází mu naprosto výraz, jiskra, čímž oba jmenovaní kytaristi disponovali. Steve Howe sám toto album považuje téměř za katastrofu, ani se mu příliš nedivim. Odkaz na jeho genialitu je pro mne již déle někde v zapomění. Dva kytaristi, přesto z nástroje nemám žádný požitek. Chris Squire už není to co byl na Fish out of Water, jeho vůdčí projev s touto hudbou ztratil své kouzlo, vůbec mi nesedí. Album znám skoro od jeho vydání, názor se na něj ale nezměnil, považuji jej za nejslabší hodinku kapely.

Hodnocení: 2/5

TomKas (CD, EDL EAG 013-2)

Spíše nečekaně vyšlo na samém sklonku roku 1997 nové plnohodnotné studiové album skupiny Yes s názvem Open Your Eyes. Hned po prvních taktech je zřejmé, že Yes zmodernizovali svůj sound. Na postu klávesáka vystřídal Ricka Wakemana Billy Sherwood. Tenhle Američan nebyl v případě Yes žádným nováčkem. Se skupinou začal spolupracovat v roce 1991 na albu Union, dále pak jako doprovodný kytarista na Talk Tour v letech 1994-5 a následně se jeho jméno objevilo v souvislosti s oběma alby Keys To Ascension. V závěru a při dokončovacích pracích na Open Your Eyes do kapely nastoupil ruský klávesák Igor Khoroshev, který také svou troškou přispěl.
Hudba na Open Your Eyes by se dala definovat jako přímočará, písničková a melodická. Přiznám se, že co by Yes-fanatik vyžívající se v rozsáhlých kompozicích a na poprvé v ne zcela „čitelných“ skladbách se při poslechu nového alba často nudím. Nevím čím to je, ale tahle tvorba je tak nějak průhledná, dopředu předvídatelná. Celá deska působí značně nesourodým dojmem. Zatímco se Chris Squire rozhodl vlastní nový studiový materiál pro dlouho očekávané sólové album Chemistry použít na OYE (nakonec Chemistry nikdy nevyšlo) v podání skladeb Fortune Seller a Man In The Moon, Jon Anderson také sáhl do své dílny a z jeho novinkového alba The Promissed Ring vytáhl Somehow...Someday. Převážná část tvorby na desce má punc Billyho domovské formace World Trade (New State Of Mind, Open Your Eyes, No Way We Can Lose) a značně připomíná i pozdější tvorbu Conspiracy.
Mezi světlá místa alba patří hned úvodní New State Of Mind, jež v podání Yes sice není nic světoborného ani novátorského, nicméně se dobře poslouchá a má takové úderně-rockové vyznění. O mírnou nevšednost se zde starají dvě baskytary.
Titulní Open Your Eyes také patří k té příjemnější polovině alba. Zaujme svou barevností a razantností.
Největším poslechovým zážitkem je pro mne jednoznačně Universal Garden. Nádherné aranžmá, krásné kytary, čisté vokály a „abstraktní“ text. Tohle je opravdu líbivý kousek, který můžu.
No Way We Can Lose je často přirovnáván k Saving My Heart. Docela dobře se to poslouchá, ale kvalit výše zmíněné Saving My Heart to dle mého názoru nedosahuje.
Další perličkou na desce je Fortune Seller, kterou zahajuje Chris svou typicky Squireovskou hrou na basu. Celkově se jedná o povedený kousek (klávesy, zpěv,...) Na chvíli se vynořil duch starých dobrých Yes.
Man In The Moon. Tak tady začíná jít úroveň alba znatelně dolů. I když je tahle píseň „hravá“ (o čemž svědčí nejen text, ale i samotná hudba), nemohu se vyhnout otázce PROČ?
Wonderlove je další nudnou skladbou, která mne nijak výrazně nezaujala.
From The Balcony napravuje reputaci předchozích dvou kousků. Jonův čistý vokál se Steveho akustickou kytarou je příjemným zpestřením poslechu. V naprosto kouzelném provedení byla také interpretována na prvním pražském koncertě.
Love Shine. Tady nemám co dodat. Opět „hravý“ text. Když už nic, alespoň se naučím počítat od jedné do sedmy :-). Poslechově jinak nevýrazná záležitost.
Somehow...Someday – tak tuhle skladbu známe z Jonovy desky The Promissed Ring. Zde je interpretována více rockověji. Ačkoliv není po hudební stránce špatná, opět se v mém případě začíná dostavovat pocit nuceného poslechu a tím pádem i nudy. Nevím, snad třeba příště mě to chytne....
Album uzavírá skvělá The Solution. Jedna z povedených skladeb OYE. Obzvláště mezihra uprostřed, v níž Jon zpívá za doprovodu klavíru (kláves) je pěkná a střídající tempo z pomalé do rychlé hry posouvá tuhle píseň blíže ke konceptu starých dobrých Yes.
Pokud jste stejně zvídaví jako já a bude vám vrtat hlavou, proč po doznění posledních tónů The Solution přehrávač stále odpočítává na displeji čas a vydržíte nějakou tu minutu poslouchat digitální „ticho“, pak budete odměnění zvláštním, několikaminutovým mixem fragmentů vokálů z jednotlivých skladeb alba s ptačím zpěvem a šumem moře. Taková esoterická tečka na závěr. Mimochodem, vzpomínám si, že v roce 98 v rámci turné Open Your Eyes byly tyhle samply pouštěny před začátkem koncertu.
Ještě malá odbočka k bookletu. Obal alba, ač víceméně strohý, s typickým, v tomto případě červenooranžovým logem Rogera Deana na černém pozadí je dle mého názoru vkusný a řadím jej mezi ty zdařilé, které naštěstí u Yes převažují.
Co říci na závěr. Album Open Your Eyes mne nijakým způsobem neuchvátilo. Mezi silně průměrnými skladbami však vyčnívají i kousky přinejmenším velice příjemné a kouzelné (viz. Universal Garden). Je to album, kde jsou opravdu velmi dobře odvedené vokály. Je to písničkové album s výraznými melodiemi. Ano, jsou to stále Yes, ale poněkud vychýlení ze svého „hudebního“ kurzu.
Nechci, aby to teď vypadalo, že tuhle desku „haním“ nebo shazuji. V mé sbírce má své pevné místo. Mimo jiné i proto, že díky němu jsem měl možnost poprvé v životě a na vlastní oči vidět své hudební bohy. A vězte, že to byl zážitek plný nepopsatelných emocí, splněných přání a především nadmíru kvalitní hudby.

Hodnocení: 2/5